Hudba

Legendární rocková kapela Rolling Stones vydává novou edici Beggars Banquet na počest 50. výročí. Deska vyjde 16. listopadu. Původní album se nahrávalo mezi březnem a červencem roku 1968 v londýnských Olympic Sound Studios. Jednalo se o první desku, kterou produkoval Jimmy Miller a zároveň poslední, na které se Rolling Stones objevili v původní sestavě - Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Bill Wyman a Charlie Watts. Beggars Banquet odstartovalo co do alb nejplodnější éru kapely.
„Rolling Stones se vrátili a spolu s nimi i rock'n'roll. Dokončili další album, které je prozatím tím nejlepším. Ve všech aspektech se jedná o skvělé album a skvělý rock'n'roll. Žádné předstírání, významný textařský i hudební úspěch.” - Jann Wenner, Rolling Stone, 1968
Dlouho po vydání alba legendární rockový žurnalista a autor Ben Fong-Torres vyznamenal Beggars Banquet jako „okamžitou mistrovskou klasiku”, která „vypovídá o chaosu 68. roku lépe než kterékoliv jiné dílo (...) má náladu rozpadu a rezignace v podobě hlasu ambivalentní autority.”
Na desce se mimo jiné nachází nejpolitičtější skladba, jakou kdy Rolling Stones vydali - Street Fighting Man. Ta byla částečně inspirována Jaggerovým prvotním zážitkem z protiválečné demonstrace před americkou ambasádou v Londýně, kde slyšel hovořit aktivistu Tariqa Aliho. V tu samou chvíli se v Paříži odehrávaly studentské protesty, které vedly k dnes již legendárnímu masovému květnovému povstání a stávce, kterých se účastnila téměř čtvrtina národa. „Byla to zvláštní doba. Nejenom ve Francii, ale i v Americe, kvůli vietnamské válce, nekončícím vzpourám a násilí. Bylo to ale dobře. Vždyť ve Francii se jim málem podařilo svrhnout vládu,” přibližuje v rozhovoru pro Rolling Stone z roku 1997 dobu vzniku desky Jagger. Další výraznou skladbou z desky je singl Sympathy For The Devil, který byl inspirován novelou Michaila Bulgakova a vypráví o Satanově návštěvě stalinského Sovětského svazu.
Původně byl zamýšlený cover alba americkým i britským vydavatelstvím zamítnut. Fotografie Michaela Vosse, na které je zobrazena počmáraná zeď v popředí s částí záchodu, byla vyhodnocena jako ofenzivní. Deska tedy vyšla v obalu, na kterém byl pouze název kapely a svatebním písmem vyvedený název Beggars Banquet. Po několika letech se však deska konečně dočkala původního obalu. Výroční edice vyjde s Vosseovým coverem, který je však zabalený do tehdy vyhovující „svatební verze”.

Anglická folkrocková kapela Mumford & Sons vydává singl Guiding Light, jehož prostřednictvím rovněž oznamuje vydání čtvrtého alba Delta, které je naplánováno na 16. listopadu. Deska byla nahrávána v londýnských The Church Studios a produkce se ujal renomovaný Paul Epworth. Intimní album vykresluje hudbu kapely v různých odstínech, barvách a texturách a vychází deset let od založení.
Členy Mumford & Sons jsou Marcus Mumford (zpěv, kytara, bubny, mandolína), Ben Lovett (zpěv, klávesy, akordeon, bubny), Winston Marshall (zpěv, banjo, dobro) a Ted Dwayne (zpěv, basa, bubny, kytara). Skupina se vynořila z folkové scény západního Londýna, jejíž součástí byli umělci jako Laura Marling nebo Noah and the Whale, a dosud vydala tři alba. Sigh No More se dostalo na durhou příčku UK Albums Chart a Billboard 200 a následující Babel a Wilder Mind v Británii debutovala s číslem jedna. Wilder Mind se dokonce stalo nejrychleji prodávaným rockovým albem dekády, což kapele vyneslo post headlinerů na Glastonbury v roce 2013.
Kapela za svou kariéru obdržela několik cen. Za všechny jmenujme Brit Award za nejlepší britské album a australskou hudební cenu ARIA pro nejpopulárnějšího zahraničního umělce. Mumford & Sons si rovněž vysloužili šest nominací na Grammy a v roce 2011 na předávacím ceremoniálu vystoupili po boku Boba Dylana.

Anglická folkrocková kapela Mumford & Sons vydává singl Guiding Light, jehož prostřednictvím rovněž oznamuje vydání čtvrtého alba Delta, které je naplánováno na 16. listopadu. Deska byla nahrávána v londýnských The Church Studios a produkce se ujal renomovaný Paul Epworth. Intimní album vykresluje hudbu kapely v různých odstínech, barvách a texturách a vychází deset let od založení.
Členy Mumford & Sons jsou Marcus Mumford (zpěv, kytara, bubny, mandolína), Ben Lovett (zpěv, klávesy, akordeon, bubny), Winston Marshall (zpěv, banjo, dobro) a Ted Dwayne (zpěv, basa, bubny, kytara). Skupina se vynořila z folkové scény západního Londýna, jejíž součástí byli umělci jako Laura Marling nebo Noah and the Whale, a dosud vydala tři alba. Sigh No More se dostalo na durhou příčku UK Albums Chart a Billboard 200 a následující Babel a Wilder Mind v Británii debutovala s číslem jedna. Wilder Mind se dokonce stalo nejrychleji prodávaným rockovým albem dekády, což kapele vyneslo post headlinerů na Glastonbury v roce 2013.
Kapela za svou kariéru obdržela několik cen. Za všechny jmenujme Brit Award za nejlepší britské album a australskou hudební cenu ARIA pro nejpopulárnějšího zahraničního umělce. Mumford & Sons si rovněž vysloužili šest nominací na Grammy a v roce 2011 na předávacím ceremoniálu vystoupili po boku Boba Dylana.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.